3. neděle adventní

Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu.

Mt 11,2-11
Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší." Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou (přece) v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: »Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.« Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

Mnohdy nám do našich plánů přijde nemoc jako omezení v našich obvyklých činnostech. Někdy to může být spojené s pocitem vězení. Sami jsme to nechtěli, omezuje nás to na fyzické a někdy i psychické svobodě, často nevíme, co s námi bude dál a jak dlouho budeme toto vězení zakoušet. Na příkladu svatého Jana Křtitele vidíme, že sloužit můžeme vždy, na jakémkoli místě, v jakémkoli stavu. Každý z nás se nejspíš již dostal do situace, kdy byl na lůžku, zcela závislý na pomoci druhých. Třeba to bylo krátkodobé, ale jistě to byla příležitost nahlédnout svůj život jinak. Situaci takového omezení můžeme pozorovat z více hledisek služby. 

Nejčastěji myšlenou službou je služba člověka, který se o potřebného stará. Nemusí to být jen zdravotnický personál, pracovník sociální služby nebo příbuzný. Může to být kdokoli, kdo si s láskou představí, jak někdo jiný může zrovna trpět svojí samotou a vzpomene v modlitbě na něj.

Jsem-li tím, kdo je omezený, mohu vytvářet kolem sebe příjemné prostředí tím, že přijmu svůj úděl jako oběť spojenou s obětí Kristovou a za všechny, kteří mi přijdou na mysl, se budu modlit. Tak budu stále sloužit svým bližním, nezávisle na tvrdosti mého vězení. 

Mohu být podle dnešního evangelia také tím, kdo je vyslán jako učedník. Abych z vězení nosil zprávy ven a z venku zprávy dovnitř. Jen na mém pohledu a podání záleží, co přinesu - budou to zprávy plné naděje a radosti? 

Kdo je Jan Křtitel z dnešního evangelia? Pro mě je to každý, kdo stále hledá Krista v maličkostech všedních dnů, za každé situace a v každém stavu. Každý kdo vidí Kristův kříž pohledem na druhého člověka. Adventní doba nás vybízí k novému začátku, je to příprava na narození nové lásky v našich srdcích. Nám všem přeji, abychom pocítili Boží lásku ve svých duších a v nové naději žili Boží království.

Pondělí po 3. neděli adventní

(12. 12. 2022)

Mt 21,23-27
Když přišel Ježíš do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu s otázkou: "Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc?" Ježíš jim odpověděl: "Také já se vás zeptám na jednu věc. Když mi na ni odpovíte, i já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Odkud byl Janův křest? Z nebe, anebo od lidí?" Ale oni mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li »z nebe«, namítne nám: »Proč jste mu tedy neuvěřili?« Řekneme-li však »od lidí«, musíme se bát lidu, protože všichni pokládají Jana za proroka." Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A on jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám."

Na konci prvního čtení je jedno z prvních proroctví o Mesiáši. "Vyjde hvězda z Jakuba, povstane žezlo z Izraele." My, když ho vnímáme očima křesťana, tak nám je proroctví jasné a naplněné v konkrétní osobě - v Ježíši. Je podivuhodné a fascinující, že v tolika proroctvích Starého Zákona je Mesiáš předpovídaný. V žádném jiném náboženství není tento prvek předpovědi o Zachránci. Často je tento zachránce vykonstruovaný člověkem. A to je náš problém i dnes. Ve Starém Zákoně však člověk zakouší, že sám Bůh se projevuje a oslovuje člověka.
V evangeliu se setkáváme s neochotou osobního kroku víry a tak posluchačům nepomohou žádné důkazy ani vysvětlování. Odchází tedy s prázdnou. Toto oslovení člověka Bohem trvá a máme s ním zkušenost. Vyžaduje to otevřenost a ochotu ke spolupráci a také neuzavřít se v nevhodné představě o Bohu. 

Když mně bylo asi šestnáct let, začal jsem vycouvávat z kostela. Zřejmě mně nestačila ta dětská víra a představa o Bohu. Pan farář to tehdy zaregistroval a řekl mi onu posvátnou větu: "Pavle, běž jim pomoct zpívat..." Měl na mysli vznikající skupinu mých vrstevníků, chlapců a děvčat, kteří zpívali při mši svaté a učili se rytmické písně. Mohl jsem se vymluvit, mohl jsem odmítnout. Tenkrát jsem šel mezi ně a nalezl jsem přijetí, zájem, naučil jsem se v tomto společenství modlit se vlastními slovy, objevil jsem, že umím zpívat, naučil jsem se hrát na kytaru, stihnul jsem se tam zamilovat, prožil jsem v této skupině mládeže nádherné chvíle společného života, rozhovorů o víře, pomoci ve farnosti, starosti o malé děti, prostě prožil jsem v tomto společenství 6 let nádherné formace a bylo mi jasné, že toto si nemohu nechat pro sebe a Bůh mě tak postupně zval ke kněžství. 

Jsem vděčný, že jsem toto prožil a že mohu tuto zkušenost předávat dál ve svém kněžském životě.

Pavel Rousek

xxx

Prosíme tě, Bože, slyš naše volání a dej, ať příchod tvého Syna mezi nás osvítí temnoty našeho srdce. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Úterý po 3. neděli adventní 

(13. 12. 2022)

Mt 21,28-32
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: »Synu, jdi dnes pracovat na vinici.« On odpověděl: »Mně se nechce«, ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: »Ano, pane«, ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?" Odpověděli mu: "Ten první." Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."

Ježíš se ve svých podobenstvích často snaží rozvířit vody víry. Jeho nejbližší posluchači jsou nejednou zmateni. Obdobně jako farizeové se prezentují jako poslušní a vzorní, nicméně Ježíš i tak říká, že to nestačí a dává za vzor lidi hledající, osoby na pokraji společnosti. V každém z nás chce probudit cit pro lidskost, pokoru a v neposlední řadě vlastní kritickou sebereflexi. 

V charitní práci je možné se setkávat s případy, kdy pracovníci věřící jsou ve stínu těch hledajících. Jako by uvědomění, že jsem věřící, stačilo a nemusel jsem nadále hledat Boží království. Není ojedinělé, že v charitě pracuje více pracovníků, kteří se nehlásí k žádnému náboženství nebo církvi. Každý na to nemusí nahlížet pozitivně, z jiného úhlu pohledu to může být příležitost k bohatému dialogu a vzájemnému obohacení. Ten, kdo v sobě uchovává dar víry, by měl být připraven se o něj podělit s tím, kdo jej hledá. 

Zamysleme si i nad různými provokacemi na stranu víry, církve, přemýšlejme nad jejich záměrem, nenechme se vnitřně uchlácholit, že vše co děláme a jak smýšlíme, je správné. Možná si položme otázku - kdyby se Ježíš narodil dnes, kde by to bylo, z jaké skupiny obyvatel by vzešel, jakými přáteli by se obklopoval. Dnes se možná až romanticky spokojíme s jesličkami a pastýři, ale v prvním letopočtu byli pastýři na okraji společnosti, osoby, kterými se často opovrhovalo, místo narození bylo symbolem chudoby, odmítání, lhostejnosti. Není však třeba upadat do skepse, právě Kristus svým narozením proměnil chudobu v bohatství, odmítání v přijetí a lhostejnost v pospolitost. Svým učením dal světu návod na cestu, kde se s ním potkáme.

Právě v době Adventu je příležitost otevřít se a přijímat, nesoudit, více naslouchat, toužit po radosti a být v naději.

Jiří Janeček

xxx

Milosrdný Bože, tvá láska z nás učinila nové stvoření v Kristu; zůstávej s námi a pomáhej nám zbavit se všeho starého a špatného, abychom byli připraveni na příchod tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Středa po 3. neděli adventní

(14. 12. 2022)

Lk 7,19-23
Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se vzkazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ti muži přišli k němu a řekli: "Jan Křtitel nás posílá k tobě s otázkou: Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Právě tehdy uzdravil mnoho lidí z nemocí, neduhů a od zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak. Odpověděl jim tedy: "Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší!"

Při četbě proroka Izaiáše mě napadá přirovnání našeho lidského času na zemi k běhu dne. Malé děti stojí v realitě někde za rozbřesku na hranici noci a dne, babičky a dědečkové ji tráví v podvečer za soumraku. V době, kdy není ani tma ani světlo. Nebo je snad obojí zároveň? Rozhodně už nejsem dítě a nejsem ještě nijak zvlášť starý, žiju většinu svého života v dualitě, ve dvojnostech. Některé rád mám, některé ne, něco je sladké, něco kyselé, něco temné, něco zářivé, radostné, smutné, černé, bílé, něco přijímám, něco odmítám. Ano, většina mého času je taková. Jsem ale vděčný za okamžiky, kdy moje malé já se někam tiše vytratí a s dětskýma očima či bezeslovnou moudrostí stáří můžu přijímat vše - hvězdnou oblohu i krásný slunečný den. V takových chvílích si opravdu uvědomuju, že jsi Ten, který jsi, že jsi se mnou ve všech věcech, celý můj čas. Ty jsi hybatelem a tvůrcem... Já se možná prostě jen zase učím to, co jsem jako každé malé dítě uměl - s důvěrou přijmout vše, co mi dáváš. Mám štěstí, že můžu pracovat v pardubické Charitě a setkávat se s těmi, kteří to umí lépe než já. Moje kolegyně a kolegové se v terénní zdravotní a pečovatelské službě setkávají většinou se seniory, v domácí hospicové péči s těmi, kteří z tohoto světa odchází. S láskou přijímají každého v jeho jedinečnosti, přijímají svou občas také náročnou a těžkou práci s radostí. Myslím, že znají to tajemství malých dětí, babiček a dědečků, na které dospělí trochu zapomněli - Ty jsi vše.

Když jsem se konečně v pokročilém věku odhodlal a s žádostí o křest zaťukal jednou večer na dveře venkovské fary, myslel jsem, já bláhový, že vím, co mě čeká, že už nějaké ty základy věrouky mám. Netušil jsem, že mě v příštích více než třech letech katechumenátu ten pan farář, co mě s tázavým pohledem otevřel, bací mnohokrát po hlavě mými představami a převrátí mě kapánek život naruby, ještěže jsem tehdy zaťukal.

Čtvrtek po 3. neděli adventní

(15. 12. 2022)

Lk 7,24-30
Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí skvělé šaty a žijí v přepychu, jsou přece v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: »Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.« Říkám vám: Mezi narozenými ze ženy není nikdo větší než Jan. Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on." Všechen lid, který mu naslouchal, ba i celníci, dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. Farizeové a znalci Zákona však pohrdli úmyslem, který Bůh s nimi měl, a nedali se od něho pokřtít.

Pán Ježíš vyzdvihuje Jana Křtitele. Připomíná, co je o něm v Písmu psáno. Mluví o jeho poslání, záměru či plánu, který s ním Bůh má. A Jan Křtitel své poslání plní na jedničku, prostě na sto procent. 

Uvědomila jsem si, že nějak podobně je to i s námi v Charitě. Také my máme od Boha nějaké poslání. Někteří přímo v kontaktu s potřebnými - zdravotní sestry, pečovatelky, sociální pracovnice atd., jiní nepřímo, tím, že v Charitě děláme zázemí - ředitelé, ekonomové, účetní, administrativní pracovníci. Každého úkol v Charitě, nebo i v životě, je nezastupitelný. Kdybychom začali dělat něco jiného, naše práce by chyběla. Přirovnala bych to ke kamínku v krásné mozaice, který by nebyl na svém místě. 

Zkusme se tedy v těchto dnech zamyslet nad svým posláním a naplňovat ho opravdu poctivě a naplno. Někdy by se nám mohlo zdát potřebnější pomáhat uprchlíkům nebo někde blíže potřebným, ale naše poslání je pracovat na projektech či v administrativě, aby kolegové mohli dělat práci v terénu s potřebnými. U některých to může být i opačně, že by si od těch potřebných docela odpočinuli někde v kanceláři. Je to ale velké pokušení. Neusilujme o to, co by se nám momentálně líbilo nebo kde bychom byli více "vidět", ale o to, co je naším úkolem.

Pokud se budeme držet svého úkolu v práci, rodině, farnosti, společenství a budeme tím kamínkem v mozaice, který máme zaplnit, pak budeme proroky této doby a Ježíš jednoho dne i o nás řekne pochvalná slova. A nejen to, budeme-li vytrvalí, náš život bude přitažlivý pro ostatní a budou se nás ptát, jak to děláme - stejně tak, jako chodili na poušť za Janem Křtitelem. Pak budeme moci vydat svědectví o své víře a možná i některým pomoci přiblížit se k Bohu.
Dívejme se na Jana Křtitele a snažme se inspirovat Jeho životem.

Marie Seidlová

xxx

Bože, ztratili jsme tvé přátelství a skličuje nás vědomí viny; vyslyš naše prosby a naplň nás radostí z příchodu našeho Spasitele. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Pátek po 3. neděli adventní

(16. 12. 2022)

Jan 5,33-36
Ježíš řekl Židům: "Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli spaseni. Jan byl lampa hořící a svítící, a vám se zachtělo jen na chvíli radovat se z jejího světla. Já však mám svědectví větší než Janovo: totiž skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které konám, svědčí pro mne, že mě Otec poslal."

Pán Ježíš nám dává jasný příklad, jak bychom měli nakládat se svým časem zde na zemi. Učí nás, jak bychom se měli chovat k sobě navzájem. V dnešním výňatku z Janova evangelia Pán Ježíš hovoří o skutcích, které mu Otec dal, aby je vykonal. Těmito skutky měl na mysli své poslání přinést člověku spásu, zjevit Boží plán. I my máme ve svém životě Bohem připravené skutky, určité poslání, které můžeme naplňovat. Oním posláním může být vykonat na zemi nějaké dobro. Například tím, že budeme mít zájem o druhé lidi, pomáhat jim a projevovat jim tak lásku. Tento přístup k životu je podstatou křesťanské instituce zvané Charita, měl by však být rovněž základním principem mezilidských vztahů. Ke konání dobrých skutků máme nepřeberné množství příležitostí, jde však o to je rozpoznat a správně využít. Nemusí jít jen o velké činy, které by se zapsaly do historie, konat dobro můžeme každý den, kdykoliv jsme v kontaktu s druhými. Důležité je přestat upřednostňovat své potřeby a zájmy, potlačit svůj individualismus a být více vnímaví vůči našemu okolí. Doba adventní je pro nás pozváním, výzvou, abychom se častěji obraceli do svého nitra. Využijme toho, abychom si při tom kladli otázku, zda si ve svém životě příliš často nenecháváme ujít příležitosti konat dobro. Třeba kvůli naší pohodlnosti, lhostejnosti a sebestřednosti. Usilujme o to, abychom byli pro druhé (slovy dnešního evangelia) lampou, světlem. O to, abychom se nenechali pohltit temnotou sobectví, nelásky a individualismu. Na první pohled se může zdát, že nás pomoc druhým bude něco stát, že možná kvůli ní "zchudneme", opak je však pravdou. Když konáme dobro pro druhé, dostaneme nakonec my sami (pro někoho možná překvapivě) mnohem více nazpátek. Nikoliv finančně či materiálně, ale v duchovní rovině.

Martin Weisbauer

xxx

Všemohoucí Bože, toužebně očekáváme příchod tvého jednorozeného Syna; pomáhej nám svou milostí, abychom se připravili na setkání s ním, provázej nás v životě pozemském a doveď nás do života věčného. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Sobota po 3. neděli adventní

(17. 12. 2022)

Mt 1,1-17
Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry - jejich (matka) byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův - jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův - jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův - jeho (matka) byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství. Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct.

Dnes má svátek můj manžel. Tato okolnost mi poskytla klíč k dnešním textům. Před více než třiceti lety jsem si totiž nevzala jen svého muže, ale vstoupila jsem do příběhu celé jeho rodiny. Jedním z jejich nejinspirativnějších členů byla babička Eva, vzor vší laskavosti, která se řídila heslem, že "nelze-li na druhém nic pochválit, je nutné ocenit alespoň to, že mu nevržou dveře". Tato nestorka rodu byla pro mladší generace, krom nesporných osobnostních kvalit, i studnicí příběhů z historie rodiny. Všichni jsme vydrželi hodiny naslouchat jejímu vyprávění o všech těch Násonech, Obédech, Jotamech a Ámonech i Zorobábelech našeho rodu. Díky tomu v nás rostlo vědomí kontinuity a často i pochopení toho, jak děje minulé ovlivnily naše povahy a konání. Spolu s tím rostla i schopnost přijetí různosti a porozumění. Je to jeden z důvodů, proč bychom měli dopřát sobě a svým dětem kontakt s prarodiči a s rodovou historií. Najdeme-li v rodokmenu nějaké na ctnosti chudé osoby, nelekejme se toho. Vždyť i genealogie samotného Ježíše Krista zahrnuje osoby ne vždy nejlepších povah a vzorných životů. 

Za sedm dní přijdou Vánoce, období, kdy téma rodiny a vztahů nabývá na síle. Někdy mají daleko k idyle. Možná i my jsme někdy zažili "pěkně vypečený" Štědrý den, přikořeněný hořícím stromečkem, neuspokojeným očekáváním, spěchem na půlnoční nebo na pohotovost. Ale zdá se, že s tím Bůh počítá. Počítá s naší nedokonalostí. Nepřekážela Mu v rodokmenu vlastního Syna. Nevadí, že se nám všechno nedaří tady a hned. Důležité je nerezignovat a znovu se zaměřit na cíl, na Krista. 

Oba dnešní úryvky vrcholí v poukázání na toho, který přijde na konec. Občas slýcháme vzdech nad tím, kam ten svět spěje. Nám však dnešní čtení jasně říká, že svět spěje k Němu. Dívejme se tedy do budoucnosti s Nadějí.

Věra Dvořáková

xxx

Bože, ty jsi náš stvořitel a vykupitel, tvé věčné Slovo se stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Štítky: Advent