Neděle Zmrtvýchvstání Páně
Postním obdobím společně s postními zamyšleními. Texty do tradiční postní brožury připravili tentokrát mladí lidé.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Po čtyřicetidenním putování postní dobou jsme dospěli k velikonočnímu ránu. Marie Magdalena přináší Petrovi a tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, šokující zprávu o prázdném hrobu. Tento druhý učedník bývá tradičně spojován s apoštolem Janem. Nikde v evangeliu však není tímto jménem označen, a tak můžeme, chceme-li, v onom druhém učedníkovi vidět toho Ježíšova učedníka, který evangelium právě čte. Můžeme v něm vidět sebe.
Představme si tu situaci: Petr běží ke hrobu spolu s druhým učedníkem. Ten je rychlejší. Dobíhá k hrobu první. Dívá se dovnitř, ale zůstává stát na prahu. Je to úcta k Petrovi, která mu brání vstoupit jako první? Anebo ho snad zastavuje jeho obava, strach, nejistota? Věřil v Ježíše, spoléhal se na něj... a Ježíš zemřel, viděl to na vlastní oči. Už se nechce zklamat znovu, riskovat, že ztráta bude bolet ještě víc. V tom přibíhá Petr a vstupuje dovnitř.I před námi stojí tento krok víry, dnes, zítra, každý den. Jsou v životě okamžiky velkých rozhodnutí, od naší víry se stejně tak odvíjejí i rozhodnutí, která děláme každý den. Druhý učedník viděl a uvěřil, odvážíme se i my dívat kolem sebe s otevřenýma očima: Odvážíme se opravdu věřit? Velikonoční zvěst oznamuje, že Pán vstal z mrtvých. Odvážíme se o tuto zprávu opřít celý svůj život? Odvážný není ten, kdo strach nemá, ale ten, kdo ho má, a přesto jedná, přesto věří. Neboj se a vykroč, dnes říká Pán i nám.
Drazí mladí lidé, mojí radostnou nadějí je, že vás uvidím, jak běžíte běh, který je před vámi, a že předbíháte ty, kdo jsou liknaví a bojácní. Běžte "přitahováni tváří Krista, kterého tolik milujeme, kterému se klaníme v Nejsvětější eucharistii a kterého poznáváme v těle našich trpících bratří a sester. Kéž vás v tomto běhu žene Duch Svatý. Církev potřebuje vaši hbitost, vaši intuici, vaši víru. Potřebujeme je! A až dospějete tam, kam my jsme se ještě nedostali, mějte prosím trpělivost a počkejte na nás." (Christus vivit, odst. 299)
xxx
Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)
Štítky: Postní doba