1. neděle adventní

Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu.

Mt 24,37-44

Budu Vám vyprávět jeden příběh: V jednom městečku žili sirotci. Proslechlo se, že do městečka přijede pan král a chce si siroty adoptovat. Dospělí dětem radili: "Na krále musíte udělat dojem. Na hradě s ním mohou žít jenom Ti, kteří pro něj mají nějaký velký dar." Nejstarší sestra ráda malovala, rozhodla se, že králi namaluje překrásný obraz. Druhý ze sourozenců začal vyřezávat dárek ze dřeva, další trénoval zpět, čtvrtý tanec... Nejmladší sestřička ať si lámala hlavu, jak chtěla, nevymyslela nic, čím by se králi předvedla. Prosila, škemrala u svých sourozenců, aby ji něco naučili. Ti ji ale odbyli, ať je nezdržuje. Mají přece plné ruce práce. A tak si malá holčička sedla venku u cesty a bylo jí smutno. Na oslíku jel kolem obyčejný, unavený pán. Zastavil se u holčičky. Pomohla mu sesednout z osla, přinesla mu sklenici vody. Když po čase cizinec z města odjížděl, zajímala se, jak pořídil. Dozvěděla se, že ty, které hledal, v městečku sice potkal, ale neměli na něho čas. Jeden maloval, druhý vyřezával, třetí zpíval, čtvrtý tancoval. Holčička vykulila oči. Najednou jí došlo, kdo ten muž je. Nabídl jí, aby s ním odjela na jeho zámek. Ona nabídku ráda přijala. "A co bude s mými sourozenci?" zajímala se. Král jí odpověděl: "Já se za čas vrátím, a třeba pak už na mne budou mít čas."Dnešní evangelium nás vybízí "Bděte!" Co to znamená? Nespat? Jistě ne. Spánek neměl Ježíš na mysli. Chce nás upozornit, abychom se s Pánem Bohem neminuli, tak jako děti v příběhu s Králem. Přihodilo se jim to velmi jednoduše, dokonce bez zlého úmyslu. Způsobily to představy o Králi. Mylné představy. Král netoužil, aby se mu někdo předváděl. Buďme k sobě upřímní a zkoumejme, zda nezavíráme Pána Boha do svých představ. Nebo do představ někoho jiného. Nezavíráme Boha jen do kostela? Příběh dále vypráví o zaneprázdněnosti. Opět si mohu klást otázky: Nejsem zaujata svou prací (i když mne baví a je bohumilá!) tak, že zanedbávám svoji rodinu? Nebo dokonce zanedbávám sama sebe, takže jsem nevrlá k ostatním? Popřemýšlejme si.

Pondělí po 1. neděli adventní
(28. 11. 2022)

Mt 8,5-11
Když přišel (Ježíš) do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: "Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí." (Ježíš) mu řekl: "Přijdu a uzdravím ho." Setník však odpověděl: "Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: »jdi«, a jde, a jinému: »přijď«, a přijde, a svému služebníkovi: »udělej to«, a udělá to." Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: "Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království."

Vážení a milí čtenáři, je mi ctí, že se spolu s Vámi mohu zamyslet nad úryvkem z Bible. I nám pracovníkům Charity se často stává, že nás někdo prosí o pomoc. Základem naší "profese" je naslouchání, aktivní naslouchání. V souvislosti s tím mě napadají dvě jména - sestry Marta a Marie. Jedna Pána Ježíše pohostila, druhá se mu posadila k nohám a poslouchala ho. Pro naše klienty je důležité obojí. Ale dobrá péče je závislá na vztazích, které je třeba trpělivě a s láskou každodenně budovat. V prvé řadě vztahy mezi zaměstnanci. Když nejsou dobré a nefungují tak, jak by měly, nedá se na nich stavět dál. Protože ač chceme nebo ne, je to pro okolí čitelnější, než si myslíme. A nesoulad a napětí se pak zákonitě přenáší na klienty i na všechny ostatní, kteří jsou nablízku. Ale funguje to i naopak. Když v kolektivu vládne pohoda a radost ze vzájemné blízkosti, doprovázená úsměvy, tak se ta pozitivní energie kolem nás šíří do všech světových stran, jako kruhy na vodě. Přála bych všem, aby se každý den těšili do práce. Na lidi, kteří nás obohacují a na to, že máme možnost být užiteční. Pro naši spokojenost je nesmírně důležité se stále na něco těšit.

Dovolte mi, abych vám popřála Bohem požehnaný Advent a láskyplné Vánoční svátky prožité ve zdraví. Ať dokážeme společně žasnout a těšit se na dny příští.

Dagmar Arnotová

xxx

Prosíme tě, Bože, pomáhej nám připravit se na příchod tvého Syna, aby nás, až přijde, našel, jak bdíme na modlitbách a s radostí na něho čekáme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba) 

Úterý po 1. neděli adventní 

(29. 11. 2022)

Lk 10,21-24
Ježíš zajásal v Duchu svatém a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci ukryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo! Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo neví, kdo je Syn, jen Otec, ani kdo je Otec, jen Syn a ten, komu to chce Syn zjevit." Když byli sami, obrátil se k svým učedníkům těmito slovy: "Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte! Říkám vám: Mnoho proroků a králů toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli."

Proč se tak Ježíš rozveselil? Vrátilo se k němu s radostí sedmdesát učedníků, které poslal evangelizovat. Hlásili mu, jaké veliké věci zažili, jak se jim démoni podřizují v jeho jménu, že v jeho jménu mohou šlapat po hadech a štírech, mají veškerou moc nad nepřítelem atd., prostě měli rozzářené oči, protože si v praxi ověřili funkčnost jeho učení. 

Takové poznání nám přináší další energii a chuť pokračovat. Vzpomeňme i my na situace, kdy jsme si v praxi ověřili, že Ježíšovo učení funguje. Jakou radost jsme cítili, jak jsme měli najednou další sílu do práce a chuť se s touto zkušeností podělit s druhými. 

Nezapomeňme v tu chvíli děkovat, vždyť Ježíš je nám příkladem v projevu vděčnosti ke svému otci. Proto je vděčnost důležitá i pro všechny, kteří Ježíše následují, vždyť všechno, co máme je vlastně dar. Vděčnost je projevem pokory a jen pokorni jsou otevřeni darům od Ježíše a jeho otce. 

Nezapomínejme na vděčnost, s konkrétními díky začínejme každý rozhovor s Bohem. Jistě pak bude naše modlitba radostnější. 

Dále Ježíš chválí otce, že tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil je nemluvňatům. Proč, v čem jsou děti jiné od "moudrých a rozumných"? Pro děti je všechno nové, proto mohou být udivené. Když stárneme, máme pocit, že nás už nic nepřekvapí, ani vlastně nic nového nečekáme. Proto se sice díváme, ale nevidíme, sice posloucháme, ale neslyšíme. Děti jsou v tomto jiné, díky neznalosti světa a života jsou vnitřně svobodné, tedy skutečně otevřené, třeba i pro zázraky. Zázrakům, které zažilo oněch sedmdesát učedníků, už nebylo potřeba věřit, protože již byly realitou. Ale bylo potřeba věřit nejdřív a mít pro ně oči a uši otevřené, aby se vůbec mohly stát. Charitní dílo je také zázrak, a to jak pro klienty charitních služeb, tak pro samotné pracovníky. Také na počátku musel někdo věřit, slyšet Boží volání a překonat mnoho překážek. Nyní je možné vydat o tom s rozzářenýma očima svědectví a hlavně nezapomenout po vzoru Ježíše na vděčnost.

Jiří Špelda

xxx

Bože, vyslyš naše pokorné prosby a stůj při nás, ať nám tvá milost pomáhá překonávat naši slabost, a přítomnost tvého Syna přicházejícího mezi nás ať nám dá novou odvahu a sílu a chrání nás před nákazou hříchu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Středa po 1. neděli adventní

(30. 11. 2022)

Mt 4,18-22
Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry - Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry - Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.

Sedmkrát v úryvku zaznívá termín, v jehož slovním základu je "zvěst". Sedmkrát apoštol Pavel opakuje, jak je k dosažení cíle důležité k lidem správnou informaci poslat, aby si v závěru posteskl nad výsledkem.

a mrtvých, budeš spasen.“

Jsme na začátku Adventu. Máme ještě 24 dnů, abychom zvýšili citlivost pro rozpoznávání našich povolání, dali správný balanc touhám a alespoň zlomkem uvěřili tomu, v co s takovou samozřejmostí věřil a podle čeho žil apoštol Pavel. Nemusíme být přímo zvěstovateli radostné zvěsti. Domnívám se, že našemu Pánu postačí, když se staneme o trochu pravdivějšími lidmi.

Štěpánka Dvořáková

xxx

Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal svatého Ondřeje za apoštola, aby hlásal evangelium a byl pastýřem tvé církve; na jeho přímluvu stále ochraňuj a veď všechen svůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba) 

Čtvrtek po 1. neděli adventní 

(1. 12. 2022)

Mt 7,21.24-27
Ježíš řekl svým učedníkům: "Ne každý, kdo mi říká: »Pane, Pane!«, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - i zřítil se a jeho pád byl veliký."

Mám příbuzné na jižní Moravě, třicet kilometrů pod Brnem. Malá vesnička, necelých pět set obyvatel. Uprostřed vesnice opravuje obec objekt velmi starého statku. Na projekt získala peníze z evropských fondů. Je krásné vidět, jak stará tvrz "vstává z mrtvých". Samozřejmě došlo i na výměnu krovů. Některé trámy jsou však i po staletích v mimořádně dobrém stavu. Na Vánoce, v době všech možných i nemožných opatřeních proti covidu, obcházel starosta obec s dárkem pro občany. Každá rodina dostala jednoduchý stojánek s otvorem na svíčku. Na výrobu posloužil starý trám z opravovaného statku. Starosta říkal, že je to vlastně dar od předků současným obyvatelům, aby jim světlo vánočního svícnu svítilo na cestu v době, která je pro lidi těžká. Vždyť starosti a trápení zažívali i naši předkové...

Při hodech v letošním srpnu šla krojovaná muzika dědinou. Po mši svaté požehnal kněz nově vztyčený velký kříž na návsi. Dřevěný kříž, vyrobený místním řemeslníkem z trámů staré tvrze. Kněz mluvil o symbolice kříže, horizontále i vertikále našich životů... Výrobu a instalaci opět inicioval mladý starosta. Měl i krátký projev o pokračování života našich předků v nás, o houževnatosti a vytrvalosti těch před námi, kteří udrželi půdu, tradice, život pro své potomky. Děkoval za hodnoty víry, vztahů, vzájemné pomoci a solidarity, na které mohou lidé v obci navázat. Hodnoty, které jsou neměnné. 

Světlo vertikály z nás nečiní otroky. Stojíme před tváří Hospodina, který dává pokoj našim dnům. Naše jistota a důvěra v Něho se nedrolí jako přesypávající se písek...

Jana Flídrová

xxx

Všemohoucí Bože, přispěj nám svou mocí na pomoc a dej nám sílu překonávat překážky, které nám staví do cesty naše hříchy, ať v nás tvá milost může účinněji působit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba) 

Pátek po 1. neděli adventní

(2. 12. 2022)

Mt 9,27-31
Za Ježíšem šli dva slepci a hlasitě volali: "Synu Davidův, smiluj se nad námi!" Jak vešel do domu, přišli ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že mám takovou moc?" Odpověděli mu: "Ano, Pane." Dotkl se tedy jejich očí a řekl: "Ať se vám stane, jak věříte." I otevřely se jim oči. Ježíš jim důrazně nařídil: "Ale ať se to nikdo nedoví!" Oni však odešli a rozhlásili to po celém tom kraji.

Příběh o uzdravení dvou slepců během Ježíšova veřejného působení v Galileji následuje v evangeliu bezprostředně po události vzkříšení dcery představeného synagogy. Ježíš je tedy ten, kdo má moc uzdravovat nemocné a křísit mrtvé. Uzdravení se nemusí týkat jen těla, ale může být i duševní, duchovní, individuální a kolektivní a je potřebou nás všech. Ježíš po našem uzdravení touží a chce, abychom měli život v hojnosti (srov. Jan 10,10). Když Ježíš rozesílal své učedníky tam, kam chtěl sám přijít, pověřil je, aby uzdravovali nemocné (srov. Lk 10,1-9) a dal jim tak podíl na svém poslání, které má od Otce, a jež stále trvá. V něm, který je pravý Bůh a pravý člověk, se zjevuje plnost lidství, a proto je on pro nás nevyčerpatelnou inspirací.

Ježíš není jen tím, kdo podněcuje a posílá, ale i tím, kdo se ztotožňuje se všemi potřebnými natolik, že služba, kterou můžeme prokázat těm, kdo jakkoli strádají, je i službou jemu samotnému (srov. Mt 25,31-46). V tom můžeme spatřovat duchovní rozměr charitní služby, kterou lze chápat i jako láskyplný dotek Kristových ran. Ty mají podle Písma uzdravující moc (srov. 1 Pt 2,24). To je myslím v souladu se zkušeností těch, kdo se nebojí dotknout se člověka v jeho křehkosti ve snaze neokázale pomoci tam, kde je toho třeba. Služba potřebným není vždy snadná, ani patřičně oceněná. Odměnou však bývá vědomí i pocit smysluplnosti a užitečnosti, a Kristus, s nímž se tak můžeme vědomě, či nevědomě setkat, uzdravuje náš duchovní zrak, aby dokázal odlišit to, o co stojí za to v životě usilovat, od toho, co se sice lákavě třpytí, ale ve skutečnosti naše temnoty neumí nikterak rozptýlit.

Pravé světlo se jen nesměle a nevtíravě ukazuje v mihotavém plaménku adventní svíce, která jakoby chtěla říci: "Noc je krátká, již brzy přijde ten, který je světlem světa," a vybídnout nás k tiché modlitbě: "Amen, přijď, Pane Ježíši!" (Zj 22,20). 

Jiří Coufal

xxx

Všemohoucí Bože, přispěj nám svou mocí na pomoc: vytrhni nás z nebezpečí, které nám hrozí pro naše hříchy, vysvoboď nás a zachraň nás. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba) 

Sobota po 1. neděli postní

(3. 12. 2022)

Mt 9,35-10,1.5-8
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň." (Potom) si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: »Přiblížilo se nebeské království.« Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."

"Přiblížilo se nebeské království. Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte." Jak jednoduchá je odpověď na otázku: "Co je to charita?" 

Slitování, smilování se, pomoc lidem, kteří strádají, bezpodmínečná pomoc. 

Jak široký záběr mají naše charitní služby a jak početný je zástup našich pracovníků a spolupracovníků, tak hustá může být síť našich cest a setkávání. Vidíme potřeby i nedostatky tělesných schránek našich klientů i pacientů, vnímáme potřeby společnosti, ve které žijeme, léčíme tělo i duši obojího. Naše ruce pomáhají, naše nohy nás za potřebnými donesou, naše hlavy přemýšlí, jak vykonat službu s co nejlepší profesionalitou a naše srdce, ten neuvěřitelný sval dávající všemu potřebný pohon, bije pro dobrou věc. Do vínku jsme každý z nás dostal určité schopnosti, které v charitní práci uvádíme v život. 

Bůh ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví. 

Jsme nástroji v rukou Božích. Každý z nás je díky svým schopnostem, vlastnostem i slabostem jedinečným nástrojem Boží kreativní dílny. Není pochyb, že jsme byli "vyrobeni", jak nejlépe to šlo. Každý z nás má svou jedinečnou cenu, svoje místo, svůj účel, že Mistr v dílně ví, jak nás použít. Pokud si nás občas půjčí ruce nepovolané, vracíme se zpátky třeba i se šrámy, tupí, umazaní, porouchaní. Každý nástroj slouží tak, jak dobrý je ten, kdo s ním pracuje. Nožem se dá ukrojit chleba, seřezat špička klacku na buřta, nakrájet maso na nedělní oběd, ale taky bodnout do žeber. Šrouby se dá dohromady složit postel ke spánku, ale někdy se přeneseně říká, že: "Tohle byl poslední hřebík do rakve." Charitní služba je sadou dobrých nástrojů vedená rukou Boží. Snažíme se zlepšovat náš svět, pomáhat potřebným, uzdravovat tělo. Ukazovat i ostatním mimo naše služby, že pomoc, sociální cítění, dávání se pro dobrou věc, je kvalitou, která má požehnání. 

Eva Skalníková

xxx

Bože, tys poslal na svět svého jednorozeného Syna, aby nás vysvobodil z otroctví hříchu; ukaž svou otcovskou lásku všem, kdo toužebně očekávají tvou pomoc, a doveď nás k plné účasti na svobodě dětí Božích. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Štítky: Advent