4. neděle adventní

Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu.

Mt 1,18-24
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: »Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,« to znamená »Bůh s námi«. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

Z evangelia čtvrté neděle adventní nám jasně vystupuje postava velkého muže, muže víry - sv. Josefa. Co v těch okamžicích, o kterých evangelium hovoří, musel prožívat? Zklamání, bolest, smutek. Všechno je jinak, jinak, než jsem si to představoval. Bože, to snad ne! Takhle jsem to nechtěl. Co teď, co si počnu? Znáte tyhle otázky? Já ano, kolikrát už jsem v něčem takovém stál, kdy Bůh promluvil do mého života a bylo to jinak, než jsem si představoval. Tady mi vždy pomohlo slyšet to, co uslyšel sv. Josef. Neboj se. Jenomže ono se to řekne, neboj se. I v tom člověk musí růst. 

Nemohu si nevzpomenout na událost, ke které došlo krátce před mým nástupem do kněžského semináře. Asi týden před začátkem školního roku jsem byl zraněn při nehodě autobusu. V jednom okamžiku bylo všechno jinak. Proražená pánev a já ležel na traumatologickém oddělení s otázkou, jestli budu moci ještě normálně chodit a také, co studia? Jak to bude? Pane Bože, odešel jsem ze zaměstnání ve 33 letech a všechno jsem vsadil na Tebe a teď tohle. Co se mnou bude? Bůh si to nepřeje. Těžká zkouška mé víry a důvěry, ve které mne však Bůh nenechal osamoceného. Promluvil ke mně skrze kněze, P. Jiřího Heblta, který v té době působil v mé farnosti. Říkal: "Neboj se, všechno napomáhá k dobrému těm, kteří milují Hospodina." To byla silná slova, která se do puntíku naplnila. A já si to mohl krůček za krůčkem osahávat a ujišťovat se o tom, že Bůh mne neopustil, jen mne postavil do zvláštní situace. Přijmeš mne i takto? Neboj se. A já ho přijal, i když jsem do toho pomalu vrůstal. Pochopil jsem, že se mi Ježíš dává poznat jiným způsobem, v utrpení, překážkách těžkostech, ale také jsem mohl v tom všem zakoušet jeho věrnost. Nakonec jsem se stal jáhnem ještě během studií a všechno dohnal. To do té doby nebylo obvyklé. Pán mne mnohému naučil. Zbavovat se strachu vystoupit před druhými, více mu důvěřovat a za to jsem vděčný. 

Ano, stejně jako u sv. Josefa, Bůh vstoupil do mého života jinak, než bych si přál, ale já mohl díky tomu více poznat Ježíše Krista a mnohému se naučit. Stálo to za to. Proto Vám všem chci říci, nebojte se a přijměte Ježíše, On Vás nezklame!

Pondělí po 4. neděli adventní

(19. 12. 2022)

Lk 1,5-25
Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku. Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha svatého už od mateřského lůna a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu. Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid." Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a (také) moje žena je v pokročilém věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel. Stojím před Bohem a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a sdělil ti tuto radostnou zvěst. Teď však zůstaneš bez řeči a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas." Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě zdržuje tak dlouho. Když pak vyšel a nemohl k nim promluvit, poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jim znamení a zůstal němý. Když se skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců. Říkala si: "To mi učinil Pán, když mě milostivě zbavil pohanění před lidmi."

Když čtu texty pro tento den, tak si promítám svůj vlastní životní příběh, hodně se mne osobně dotýkají. V obou jsou zmiňovány ženy, údajně neplodné, pokročilého věku. Kdysi mi jeden člověk řekl, prý budu mít 2 nebo 3 děti, první kolem třicítky. 

Po uzavření manželství dítě pořád nepřicházelo, přesto jsem byla trpělivá, čas od času jsem si vzpomněla na tu "předpověď". První syn Ondra se nám narodil krátce před tou třicítkou přímo na Štědrý den. Bylo to pro nás velké poselství, jelikož oba s manželem jsme se z různých životních křižovatek postupně vraceli spolu ke Kristu. S radostí jsem zpívala "Nám, nám narodil se!"

Postupně jsme přijali syny Tadeáše a Mariána. Opět jsme vnímali, jak nás Bůh obdarovává právě skrze děti, i když to třetí jsme neplánovali. Přesto právě skrze Mariánka se nám dal poznat nejsilněji, vnímali jsme ho skutečně jako živého Krista mezi námi, trpícího, ale přinášejícího naději ve vzkříšení. Skrze něj jsem poznala, že "matka je největší charita". 

Ač byl Mariánek s námi pouze 19 měsíců, zanechal hlubokou stopu - v nás i kolem nás. Dnes je patronem Domova pro matky s dětmi v Hradci Králové, který přes 20 let pomáhá osamělým matkám/otcům s dětmi, inspiroval mne k založení Střediska rané péče Sluníčko. Dal mně i manželovi zakusit podstatu charity, kterou se snažíme žít v instituci nesoucí stejný název (Petr je 26 let terénním pracovníkem s lidmi bez domova), mně přinesl poznání, co Charita znamená pro potřebné. Narodil se nám totiž krátce po mém vstupu do Oblastní charity Hradec Králové, jeho příchod nás zaskočil. Řekla jsem Bohu, "ano, já jdu" a najednou se hlásí na svět dítě. Dnes by mu bylo 24 let. 

Ano, je mi to líto, že tady není, přesto jsem vděčna, že byl alespoň určitý čas mezi námi. Díky za to, co nás naučil, co jsme směli skrze něj poznat. Díky za vše, co mi učinil Pán!

Anna Maclová

xxx

Bože, tys nám poslal svého Syna, narozeného z Panny Marie, a jeho příchodem zazářilo světu světlo tvé slávy; pomáhej nám, abychom slavili toto tajemství vedeni světlem víry a s opravdovou zbožností. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Úterý po 4. neděli adventní 

(20. 12. 2022)

Lk 1,26-38
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

V roce 2008 jsem jako dobrovolník Charity ČR působil v mongolském Ulánbátaru. Měl jsem možnost navštěvovat misijní sirotčinec Verbist Care Center, ve kterém se sestry misionářky plně a s láskou věnují potřebným opuštěným dětem. 

Příkladná péče o tyto děti mne velice zasáhla. Nemohl jsem nečinně přihlížet jen se slovy: sestry děláte to dobře, ale chtěl jsem se aktivně účastnit jejich díla. Ve svém nitru jsem se rozhodl, že musím nějakým způsobem pomoci, i když zatím nevím přesně jak. Sestře Lucile jsem dal své slovo, že se pokusím po návratu do České republiky získat nějaké dárce a prostředky na rekonstrukci hygienického zázemí - toalet a sprch. 

Také jsem si přál, aby pomoc byla dlouhodobá, udržitelná a podporovala dobré vztahy společenství dárců a obdarovaných, to vše jsem svěřil Bohu. Po nějakém čase přišla myšlenka benefice - výroba a prodej adventních věnců. Této benefici se daří a již daleko přesáhla můj původní úmysl i místo realizace. 

V naší pardubické charitě ji s úspěchem organizujeme 12 let. Do akce se zapojují dobrovolníci z řad široké veřejnosti a nad rámec svých pracovních povinností také kolegyně a kolegové charitní zaměstnanci. Při práci na společném díle se zde setkávají lidé věřící a nevěřící a prostřednictvím symbolu adventní doby, ve které s nadějí očekáváme naplnění předpovědi z dnešního čtení, pomáhají potřebným.
Je pro mě důležité mít na paměti, že v postoji Panny Marie "Hle jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova", může být naše pomoc opravdu úspěšná.

Vojtěch Gottwald

xxx

Bože, tvé věčné Slovo se při andělově zvěstování stalo v lůně neposkvrněné Panny člověkem, a ona ho s pokorou přijala, stala se jeho příbytkem a byla naplněna světlem Ducha svatého; pomáhej nám, abychom i my pokorně přijímali a plnili tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Středa po 4. neděli adventní

(21. 12. 2022)

Lk 1,39-45
Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"

V dnešním evangeliu se hovoří o setkání Alžběty s Marií. Uviděly se, pozdravily, možná se obejmuly. A pak začaly mluvit. Ne o počasí nebo o tom, jak to že je jedna nebo druhá těhotná, i když to tedy muselo být téma - jedna svobodná a jedna staršího věku. Ty dvě si navzájem začaly žehnat a velebily Boha. Obě v nečekané situaci s problémy, které to přináší. 

I my jsme dnes také vyzváni k tomu, abychom žehnali a chválili Pána. Nedávno jsem se zúčastnila konference Otcovo srdce. Byli jsme vyzváni k tomu, abychom šli za druhými a požádali je, aby nám požehnali. Aby nám požehnali v tom, v čem jsou oni obdarovaní, v čem jsou dobří. Vlastně v tom, co bychom sami chtěli mít, co bychom chtěli umět. Několik lidí za mnou přišlo požádat o požehnání, aby měli odvahu pro vedení chval a zpěv. Několik přišlo pro požehnání, aby měli sílu se starat o své blízké. Já naopak šla k několika lidem, požádat o dar trpělivosti, radosti a lásky, a finančně zajištěné požádala o požehnání v této oblasti. Byla to zajímavá zkušenost, pokorné přiznání: v tomto potřebuji modlitbu, podporu. A to, že mi v tom ten druhý požehnal, že mi to přál, to je velká věc. 

Možná už teď před Vánoci padáte únavou a nevíte, co ještě stihnout, aby vše bylo dokonalé. Dejte druhým dárek: žehnejte jim. Aby se jim dařilo, třeba i lépe než vám. Aby byli zdraví, i když sami třeba zdraví moc nejste. Požehnat, aby byli finančně zajištění. A když nemůžeme žehnat, prosím, neproklínejme; omezme zlá slova o druhých, hodnocení, posuzování. 

Na druhém místě jsme vyzváni k tomu, abychom chválili Pána. To je jedna z modliteb, která nás odvádí od našich problémů a starostí. Která zvedne náš zrak od smutku a tmy k radosti a Světlu. Někde jsem slyšela: Neříkejme našemu Bohu, jaké máme velké starosti, ale našim starostem, jak velkého máme Boha.

Miroslava Kopecká

Čtvrtek po 4. neděli adventní

(22. 12. 2022)

Lk 1,46-56
Maria řekla: "Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky." Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Velebí má duše Hospodina Setkání. 

Setkání dvou žen, které řekly Životu ano a jejich duše jásají. 

Setkání naplněné radostí a pokojem. 

I dítě v lůně se radostí pohnulo. 

Během posledního týdne před Vánocemi toho chceme hodně stihnout. Ještě poslední dárky, ještě cukroví, ještě... 

Nadýchněme do sebe atmosféru setkání Marie a Alžběty, nechejme v sobě rozeznít jejich chválu. A vzpomeňme si na to při našich setkáních s kolegy, známými, příbuznými, i neznámými. 

On nás stále provází a chce každé naše setkání naplnit svým Duchem Lásky. 

Zdenka Kumstýřová

xxx

Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás napospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás, a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Pátek po 4. neděli adventní

(23. 12. 2022)

Lk 1,57-66
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: "Ne, ale bude se jmenovat Jan!" Namítli jí: "Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje." Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: "Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!"

Zachariáš a Alžběta toužili po dítěti, prosili Boha o zázrak. Bůh jejich modlitby vyslyšel. "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním. 

V azylovém domě pro matky s dětmi sdílíme s ženami obavu opačnou. Dětmi obdarované jsou, ale žijí v obavách, že o ně přijdou, budou jim odebrané. Ženy, jejichž výbavou je zklamání, strach z násilí, nejistota, nepřijetí, ztráta střechy nad hlavou. Paralela s evangelijním textem v paradoxu skutečností absence mateřské zkušenosti, touhy po dítěti, oproti reálné hrozbě ztráty dítěte již narozeného. Bolest, která přichází v obou skutečnostech. Nesuďme, která více bolí... Azylový dům nabízí prostor bezpečí, zázemí a přijetí. S příležitostí nasytit tělo, duši a ducha. Posunout se na životní Cestě, na Pouti, která nemá ve společnosti pro mnohé stejnou startovací čáru. Příběh maminky Evy, která sama jako dítě vyrůstala v dětském domově, je toho příkladem. Eva ve svých dvaceti letech toužila po dítěti. Přála si naplnit sen, dopřát svým dětem zázemí domova, které sama nepoznala. Volba partnera, posléze otce dítěte, nebyla šťastná. Stal se drogově závislým a za trestnou činnost byl odsouzen. Eva zůstala na vše sama, bez podpory partnera a širší rodiny. Osamocená v těžké životní situaci nedokázala najít bezpečné zázemí pro sebe a své dítě. Neodvratně nastala situace, kdy Evě bylo dítě odebrané. Byť jako matka, přišla do azylového domu s prázdnou náručí. 

Trpěla, strádala. Porodila, ale matkou nebyla. Jak bylo Alžbětě? Jak bylo Evě? I v životě Evy měl zázrak svoje místo. Se svým miminkem se po několika týdnech opět shledala. Křtem svým i dítěte vstoupila vědomě na Cestu Lásky, která nesoudí a je bez podmínek. Příčina a důsledek jsou jmenovatelem pro těžké životní příběhy našich klientů, zejména těch nejmenších. A pro nás výzvou, buďme La-Vi-Nou. Láskou, vírou a nadějí pro Alžběty a Zachariáše dnešní doby...

Zdeňka Koutníková

xxx

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn přijal tělo z Panny Marie a byl nám podobný ve všem kromě hříchu; připravujeme se oslavit jeho narození a prosíme tě: dej, ať nám otevře prameny tvého milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Sobota po 4. neděli adventní

(24. 12. 2022)

Lk 1,67-79
Janův otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a pronesl tato prorocká slova: "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna ústy svých svatých proroků; zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci, rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: že nám dopřeje, abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu, dát jeho lidu poznání spásy v odpuštění hříchů z milosrdné lásky našeho Boha, s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."

Je 24. prosince. Snad máte nakoupeny dárky i vše na sváteční stůl, zvládli jste vánoční besídky a večírky. Dnes vše vyvrcholí. Jen ještě: Vymyslet kázání na maraton "půlnočních" - jste-li kněz. Dokončit předvánoční úklid a výzdobu, nachystat mísy cukroví a ovoce a slavnostní večeři - jste-li ten, na kom leží chod domácnosti. Přežít vánoční běsnění rodičů a manželky - jste-li ten, kdo nechápe nutnost mít vše vygruntované a perfektně nachystané. Zvládnout dnešek, kdy na Vás obzvlášť dolehne samota - jste-li ten, kdo je sám. Zvládnout pracovní směnu - jste-li ten, kdo dnes pracuje. A přečíst dnešní biblická čtení! 

Král David už sídlí ve svém domě, Hospodin mu dopřál klid. Není právě klid to, co je dnes třeba nejvíce? Co můžu pro sebe i své bližní udělat víc, než jim dát klid. Ne hromadu dárků a jídla, ale klid, pokoj, pohodu. David chce Hospodinu vybudovat dům. A Hospodin? Připomíná mu, že doposud nikdy nesídlil v domě, ale přecházel s Izraelci. Vzal ho z pastvin od stáda. Byl s ním, ať šel kamkoli. Bude to Hospodin, kdo vybuduje dům Davidovi, ne naopak. Ještě nepřišel čas na dům pro Hospodina. Ten vybuduje až jeho syn. Teprve pak bude upevněn jeho dům i království. 

Chvalozpěv Zachariášův. Narození Jana Křtitele? Ne, nespěchat. Všechno má svůj čas. Stále je to Hospodin, Bůh Izraele, který "navštívil a vykoupil svůj lid". Je to Hospodin, kdo nám "vzbudil mocného spasitele". Kolik času uplynulo od dob Davida? Hodně nebo málo? Hospodin na svou smlouvu pamatuje. Nejen na tu s Davidem, ale i na tu s Abrahamem. Na nás je, abychom ho ctili "po všechny dny svého života". Je to hodně nebo málo? Nyní tedy Jan Křtitel. Narodil se a Zachariáš velebí Hospodina. Přijde čas, kdy se narodí i Ježíš. A pak musí oba vyrůst, začít kázat, oslavit Boha svým životem i svou smrtí. Všechno má svůj čas...

Ilona Fricová

xxx

Prosíme tě, Pane Ježíši, pospěš a neprodlévej, ať tvůj příchod posilní a povzbudí všechny, kdo plně důvěřují v tvou lásku. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)

Štítky: Advent