Čtvrtek po 5. neděli postní
Postním obdobím společně s postními zamyšleními. Texty do tradiční postní brožury připravili tentokrát mladí lidé.
Jan 8,51-59
Ježíš řekl židům: "Amen, amen, pravím vám: Kdo zachovává mé slovo, neuvidí smrt navěky!" Židé mu řekli: "Teď už jsme si jisti, že jsi posedlý zlým duchem. Umřel Abrahám, stejně i proroci - a ty tvrdíš: »Kdo zachovává mé slovo, nezakusí smrt navěky!« Jsi ty snad větší než náš otec Abrahám? On umřel, stejně i proroci umřeli. Co ze sebe děláš?" Ježíš odpověděl: "Kdybych oslavoval sám sebe, moje slova by nic neznamenala. Je to můj Otec, který mě oslavuje, o kterém vy říkáte: »Je to náš Bůh!« Vy jste ho nepoznali, já však ho znám; a kdybych řekl, že ho neznám, byl bych lhář stejně jako vy. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. Váš otec Abrahám zajásal, že uvidí můj den. Uviděl ho a zaradoval se." Židé mu namítli: "Není ti ještě ani padesát let - a viděl jsi Abraháma!" Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Dříve než byl Abrahám, já jsem." Tu popadli kameny, aby po něm hodili. Ježíš se však skryl a vyšel z chrámu.
Úryvky evangelií posledních dnů se často zmiňují o Abrahámovi. Židé neustále tvrdí, že právě oni jsou jeho syny, a proto mají pravdu v tom, co říkají a konají. Co by ale znamenalo, kdyby byli opravdu syny Abraháma? Abrahám byl podle vyprávění příběhů Bible člověk naslouchající Bohu, doufající v Boží zaslíbení (bezdětný, starý a přitom jeho potomstva má být jako hvězd na nebi) a jednající podle Božích příkazů (odejde ze své rodné země, jde obětovat svého jediného syna Izáka!). Mám na něm moc ráda jeho odvahu, jak odvahu konat, tak odvahu věřit, i když věci nejdou podle plánu, i když není jasné, kam všechno směřuje, i když možná Bůh neodpovídá. Jak by pak smýšleli farizeové, kdyby opravdu byli Božími dětmi, dětmi Abraháma? Byli by v blízkém kontaktu s Bohem, naslouchali mu, čekali, doufali, jednali podle Božích a ne svých zájmů. Hlavně by nechali své představy o tom, jak má spása přijít, stranou. Byli by otevřeni pro Boží "překvapení", když zaslíbení přichází jinou cestou, než očekávali. Teď tu jsou, rozmlouvají s Kristem, na kterého čekali, ale nepoznají ho, mají totiž svoji pravdu, svoji představu, svoji víru. To celé vystihuje věta: "Umřel Abrahám..." Ano, pro ně opravdu umřel, protože ve skutečnosti svým smýšlením jsou syny svých otců, ne Abraháma. Proto ani nejsou schopni Ježíše pochopit. Usvědčují sami sebe a vzhledem k tomu,
že úryvek v evangeliu už je ke konci celého rozhovoru, řekla bych, že jsou dost vytočení a pomalu "melou naprázdno", nemají co říct, argumenty dochází, a tak berou kameny.
Co to znamená pro nás? Být Abrahámovými dětmi a zachovávat "Boží slovo" = "žít Lásku". Tak až jednou bude zase jasná noční obloha plná hvězd, podívejte se nahoru a vzpomeňte na Abraháma, který čekal, jednal a doufal... 😊
Kořeny nejsou kotvy, které by nás vázaly na jiné epochy a bránily nám být přítomnými v současném světě, abychom umožnili vznik něčeho nového. Ony jsou naopak pevný bod, který nám umožňuje růst a odpovídat na nové výzvy. Proto není dobré ani "sedět a nostalgicky vzpomínat na minulé doby; musíme se setkat s naší kulturou s realismem a láskou a naplnit ji evangeliem. Jsme dnes pozváni, abychom hlásali Ježíšovu radostnou zvěst do nových časů. Musíme milovat naši dobu s jejími možnosti i jejími nebezpečími, s jejími radostmi i jejími bolestmi, s jejím bohatstvím i jejími omezeními, s jejími úspěchy i jejími omyly."
(Christus vivit, odst. 200)
xxx
Milosrdný Bože, v tebe skládáme všechnu svou naději, vyslyš naše prosby a chraň nás, odpusť nám všechny hříchy, pomáhej nám, abychom žili v tvé milosti, a dej nám dosáhnout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)
Štítky: Postní doba