Velikonoční vigilie
Postním obdobím společně s postními zamyšleními. Texty do tradiční postní brožury připravili tentokrát mladí lidé.
Lk 24,1-12
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly (ženy) ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu. Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám říkal, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát." Vzpomněly si na ta jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti (učedníkům) a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, (matka) Jakubova; a ještě některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim. Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.
Při čtení dnešního evangelia se několikrát setkáme s nedostačující vírou. V první řadě měly malou víru ženy, které se podivily nad prázdným hrobem. Vždyť už v Galileji lidem Ježíš říkal, že musí být ukřižován a třetího dne vstane z mrtvých. Dále si můžeme všimnout nevíry většiny apoštolů, kteří oznámení žen brali jako plané řeči...
V tomto kontextu se mi vybaví kamarádi, kteří jsou "nevěřící" a se kterými často a rád vedu debaty o víře v Boha. Zajímají mě jejich pohledy a pro ně nepochopitelné události v jejich životech. Překvapuje mě, že i když zažili něco skutečně velkého, tak tomu nepřikládají žádnou váhu. Mají pochybnosti o tom, jestli je Bůh dnes skutečně živý, jestli už to všechno není minulost. Mnohdy se ptají i na můj život, proč tak žiju, a já o tom rád povídám, ale zároveň se jim snažím nic nevnucovat. Při vyprávění o mém vztahu k Bohu si uvědomím, že nemám jasné tvrzení, že Bůh existuje. Nemůžu jim vyložit důkazy na stůl a říct:
"Tak tohle je Bůh." Jediné, o čem v této chvíli mohu mluvit, jsou chvíle, kdy jsem opravdu cítil Jeho přítomnost. Boha můžeme vnímat ve všem a všude kolem nás, ale zároveň pokud nechceme, tak ho vidět vůbec nemusíme. A právě v této souvislosti s dnešním evangeliem si uvědomuji, jak je opravdu důležité vynaložit nějakou tu námahu, vzít vonné oleje a jít hledat Krista ke hrobu. Možná právě až tam, kdy neustále hledáme Boha a snažíme se žít v Jeho blízkosti, nabude naše víra těch největších rozměrů. Ostatně si myslím, že tohle prožíval i Petr, který ušel kus cesty s Ježíšem a několikrát selhal. Kráčel za Kristem po moři, ale měl slabou víru. Slíbil mu věrnost, ale přesto ho třikrát zapřel. Tyto události Petra natolik posunuly, že při oznámení o vzkříšení neváhal a hned utíkal ke hrobu ujistit se. Právě při pokorném hledání zjistíme, že nemáme hledat Ježíše mezi mrtvými, ale mezi živými. A pak je třeba si to uložit do srdce, jít a snést tuto víru dolů do údolí, mezi lidi.
Proto si říkám, že bychom i my dnes měli jít ke hrobu a ujistit se, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých, že není mezi mrtvými, ale že je tu stále. Čeká na nás, až ho začneme hledat a až ho budeme znovu chtít pozvat do svého života. Na naší cestě by nám měla znít slova mužů v oslnivě bílém plášti: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen." Ano, a může žít v každém z nás!
Ježíš je na druhé straně vzkříšený a chce nám dát na novosti svého vzkříšení účast. On je pravé mládí zestárlého světa. On je také mládím veškerenstva, které v "porodních bolestech" (Řím 8,22) čeká, až bude znovu oblečeno do jeho světla a do jeho života. V jeho blízkosti můžeme pít z pravého pramene, který udržuje naživu naše sny, naše plány, naše velké ideály a který nás nutí zvěstovat život, jenž stojí za to žít.
(Christus vivit, odst. 32)
xxx
Děkujeme ti, Bože, že nám dáváš účast na slávě této veliké noci vzkříšení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a prosíme tě, vyslyš modlitby těch, které jsi přijal za své syny: oživ v církvi svého ducha a obnov nás, abychom ti sloužili v duchu a v pravdě. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Vstupní modlitba)
Štítky: Postní doba